Mytologie a pantheon malazského universa je podstatně složitější a nejasnější než je obvyklé. Částečně je to způsobeno tím, že je v neustálém pohybu. Neexistuje žádná „pevná“ hierarchie bohů a samotné vymezení jejich pravomocí a sfér zájmu je často diskutabilní. Existuje sice základní rozdělení související s dómy v Balíčku draků a ještě starším systémem držeb, to však je spíše orientační a „správci“ jednotlivých dómů musí často hájit své pozice před novějšími ambiciozními zájemci. Důležité rovněž je, že v malazském universu božství jednoznačně neznamená nesmrtelnost. I bohové mohou být zabiti nebo ztratit moc do takové míry, že jsou sraženi zpět na úroveň pouhých smrtelníků. Na opačné straně pak stojí bytosti, které jsou už zcela „přirozeně“ natolik mocné, že se mohou plně měřit s některými slabšími bohy, a také podobně uctíváni - to se týká zejména členů starších ras jako jsou Jaghuti nebo Forkrul Assail. Právě toto vydávání se za bohy ze strany Jaghutů bylo prvotní příčinu krutých vyhlazovacích válek mezi Jaghuty a T´lan Imass.
Základní formou božství je ascendence. Obecně lze říct, že ascendovat může teoreticky kdokoliv, kdo dosáhne jisté výjimečnosti v oblasti svého konání, což ovšem nelze jednoznačně zaměňovat se slávou. Ascendence je nejčastěji spojena se smrtí dotyčného jedince, není to však pravidlem. Dokonce byly zaznamenány případy, kdy došlo k hromadné ascendenci např. vojenské jednotky. Ascendent získává svou pozici v Balíčku draků a určité božské schopnosti, zároveň je ale stále pod úrovní „skutečných“ bohů. Ti čerpají sílu převážně ze svých vyznavačů, přičemž platí přímá úměrnost jejich počtu a moci dotyčného boha. Patrně nejhorší, co přitom může boha potkat není smrt, ale absolutní zapomenutí, kdy mezi smrtelníky zmizí i samotné jeho jméno. To znamená, že dotyčný bůh sice zůstává naživu, ale ztrácí veškerou sílu i možnost ovlivňovat dění v hmotném světě, a navíc může být snadno zotročen kýmkoliv, kdo jeho jméno zjistí - tento postup opakovaně využíval k dosažení svých cílů Chromý bůh. Takto „zapomenutých“ bohů přitom je v historii malazského universa podle všeho velké množství. I bůh zbavený síly může být ovšem velmi cenným spojencem i obávaným nepřítelem hlavně díky vědomostem, kterými disponuje.
Kromě ascendence může být smrtelník vyvolen některým z bohů, aby jednal jeho jménem a zastupoval jeho zájmy, přičemž za odměnu dostává určité výjimečné schopnosti. Obecně se nejčastěji používá výraz „herold“ nebo název konkrétního postavení v dómu, kterému dotyčný bůh vládne, např. Rytíř, Královna, apod. Tato spolupráce bývá dobrovolná, ale vyskytl se například incident, kdy patron Domu stínů Kotillion násilně ovládl mysl prosté rybářské dívky, aby z ní udělal svého špeha, což pro dotyčnou mělo dalekosáhlé a převážně negativní následky. Také jsou zaznamenány případy, kdy se tito služebníci vzbouřili proti svým pánům - například se traduje, že právě to stálo za smrti legendárního malazského stratéga a válečníka Dassema Ultora, který byl rytířem mistra Kápě, ale z neznámých příčin během posledního poutání si mistr Kápě vzal dceru Dassema Ultora, proto Dassem abdikoval na svůj post v Dómu Smrti se proti němu vzbouřil a dokonce se ho pokusil zabít.
Za vůbec nejmocnější jsou pokládání nejstarší bohové Malazského universa, kterých je pouze omezený počet. Nejčastěji se jich uvádí pět, přičemž v době hlavního dění Malazské knihy padlých jsou naživu / svobodní již jen dva z nich - bůh smrti mistr Kápě (mistr Kápě není starší bůh, než převzal vládu nad chodbou smrti, tak se procházel po světe ve společnosti Anomandera a královny snů, jedině Anomander z této trojice nezatoužil po božství. Mistr Kápě byl tedy nějaký silný ascendent, ale nikde nebylo řečeno že by byl starší bůh) a starší bůh, podle některých sám tvůrce chodeb, K´rul. Třetí z nich, Draconus, se stal obětí vlastního výtvoru a byl uvězněn uvnitř meče Dragnipúru, který sám vyrobil. Tuto dvojici doprovázela ještě starší bohyně nazývaná Sestra chladných nocí, ta se po tisíciletí bavila zapojováním do her smrtelníků jako „obyčejná“ kouzelnice pod jménem Tumava. Mael, starší bůh moře pobývající na Lederském kontinentě. Posledním je pak starší bohyně Kilmandaros, MKP5 společně s Maelem se podílela na potrestání Skabandariho Krvookého a později byla Anomanderem uvězněna v Azathském domě. Jednou bylo zmíněno i o Sechul Lath, o této osobě není nic známo.
Je otázkou, zda jde bohy/ascendenty zabít. Draconus byl zabit Synem noci za pomocí Dragnipúru, ale „existuje (či žije)“ uvnitř Dragnipúru. Bohy lze zbavit moci (MKP2 a MKP3) Fener by vytržen ze své chodby do malazského světa, poté co bylo jeho jménem vykonáno bezpraví a jeho veleknězi po falešném obvinění uťaty ruce a lze je i zabít (MKP6)Pán Balíčku probodl Poliel střepem otataralu a tím ji zanechal napospas Dagoretům, kteří ji roztrhali na kusy.
Nebyl bych si tak jistý tím jaký je rozdíl (v moci) mezi ascendenty a bohy (někteří as., třeba potomci matky noci jsou podle mě silně na úrovni:D). Možná bude hrát roli i to jak byl ten daný ascendent mocný před samotnou ascendencí - odvolávám se na Jaghutku z Noci nožů, tu která byla původně přikovaná v Domu stínů a pak se ho snažila ovládnout - všichni měli strach z toho, že by se z ní stal bůh/ascendent, proto se taky povedlo Císaři a Tanečníkovi obsadit trůn-byli bráni jako menší zlo…. Dassem nebyl heroldem smrti, ale rytířem. Také pravděpodobně nezemřel, ale ascendoval na Dessembrae, pána tragédií/slz…. Mezi staršími bohy mi chybí Kilmandaros…. Reader
Rozdíl mezi ascendentem a bohem bych moc neřešil, řekl bych že ta hranice je hrozně tenká. Řídil bych se podle toho zda o té dané osobě bylo v MKP řečeno zda jde o boha nebo ne. Jeden možný pohled je, že bůh je takový ascendent, koho někdo uctívá. S Kilmandaros máš pravdu, na ni jsem zapomněl - doplněno. Dassemova funkce opravena, s tou spekulací pozor, to je celkem pořádnej spoiler Archon
Dovolím si citovat (MPK5, Gothos shlíží na bitevní pole kde se utkali Andiové spolu s Edury proti K’Chain Che’Malle): „Po chvíli, právě když odpočíval mezi dvěma částmi obřadu, vycítil, že se k němu někdo zezadu blíží. Starší bůh, přicházející v odpověď na trhlinu vyrvanou mezi říšemi. Jak se dalo čekat. Ale… který bůh? K’rul? Draconus? Sestra chladných nocí? Osserk? Kilmandaros? Sechul Lath?“. Ten Osserik mě tedy hodně překvapil. Nutí mě to polemizovat o tom co vlastně znamená „starší bůh“. Kdyby byl Osrik zmíněn pouze jako bůh dalo by se to chápat(Liosanové, myslím v jeho božskost věří). Ale když už v té době(hádám tak 400-300 tisíc let před spánkem) byl považován za staršího boha, tzn. bytost, kterou si spojuji se samotným zrodem světa začínám se obávat jestli s námi Erikson nehraje nekalou hru v níž nás zatím pouze táhá za nos kvůli závěrečnému olbřimímu odhalení.
Já si také dovolím zasáhnout a to do debaty ohledně „starších bohů“. Erikson (a Esslemont) něžně naznačují, že mezi starší bohy se řadí všichni, kdo „zažili“, resp. viděli zrod Světla (tj. většina obvyklých starších bohů jako jsou K´rul, Draconus aj., ale také Anomandaris Purake s Osserkem). Do tohoto konceptu mi sice trochu nezapadá Skabandari Krvooký, jeho dcery a Sestry Draconovy a starší bohové z Lederu, ale časová osa (stáří +/- 600 000 let před spánkem ohnice, možná víc) k nim všem sedí, což podle mně bude nejzásadnější fakt. Aen