Pojmem „démon“ se v universu Malazské knihy padlých míní něco poněkud jiného, než co je pod tímto názvem obvykle chápáno. Nejde ve většině případů o nějaké éterické či jinak nehmotné bytosti, a také toto slovo nevyjadřuje žádný vztah k dobru či zlu. Zpravidla jde o souhrnné označení bytostí z jiných říší (světů) dosažených pomocí magických chodeb nebo obecně magickými prostředky, které čarodějové povolávají do „svého“ světa nejčastěji za válečnými účely. Toto povolání má někdy formu rovné dohody, kdy dotyčná bytost spolupracuje s čarodějem dobrovolně za odměnu, ze zvědavosti nebo z vděčnosti (jako např. v případě Ropušníka a L´orika), častěji však je démon magicky spoután a násilím nucen plnit čarodějovy příkazy. Je vcelku pochopitelné, že v takovém případě nemá lidi v žádné velké oblibě a hledá každou skulinu, jak se ze svého zajetí dostat. Démoni mohou mít děsivý a naprosto cizí vzhled, stejně jako fyzické schopnosti zcela neměřitelné s lidskými, přesto však jde o „normální,“ krvácející a smrtelné bytosti, často velmi inteligentní, které jsou donuceny k účasti v lidských konfliktech, nezřídka s fatálními následky.