Malazské vojsko

Na kontinentě Genabakis operují tyto vojenské svazy:

• 2. armáda, 5. armáda a 6. armáda pod vedením vrchní pěsti Dujeka Jednorukého
• 7. armáda pod vedením vrchní pěsti Coltaina
• 14. armáda pod vedením pobočnice Tavore, přepravená na Sedmiměstí, Arenu aby potlačila povstání Smršť a Sha'ik

• velitel seržant, zástupce kaprál
• od pěti do tuctu vojáků
• ve většině oddílů bývá zpravidla nějaký mág / léčitel, u mariňáckých oddílů navíc sapéři

• velitel kapitán, zástupce poručík
• větší počet oddílů, 9. setnina ve 14. armádě měla 24 oddílů
• může být rozdělena na menší skupiny po 3 oddílech pod velením poručíků
• zaměření může být specializované nebo univerzální - například 9. setnina ve 14. armádě se skládala ze 3 mariňáckých, 3 těžké pěchoty a 18 lehké pěchoty

• velitel pěst, zástupce komandant
• jednotky setnin, 8.legie měla 9 setnin

• velitel pěst nebo vrchní pěst, pokud jde o velkou armádu
• skládá se z několika málo legií, 14. armáda měla 3 legie

• nejvyšší velitel císařovna Laseen, druhý nejvyšší post Pobočnice

• Spár - assasinové a zvědové rozděleni do ruk (po 5), vrchním velitelem je Mistr Spáru, odpovídající se přímo císořovně. Spárové operují skrytě, mimo jiné i proto, že k nim vojáci chovají silné antipatie
• kádry mágů - v minulosti existovali celé jednotky mágů, po ztrátách během tažení jsou většinou mágové rozděleni mezi jednotlivé oddíly. Společně čarují když je potřeba většího magického obřadu, například při obléhání či velké bitvě.
• sapéři - nebo také ženisté, podobná situace jako u kádrů. Po začlenění moranthské munice do výzbroje je větší shromáždění sapérů příliš nebezpečné. Navíc jsou využívání jako protipěchotní podpora mariňáckých jednotek - spojení kuší a granátů je velmi účinné. Proto v současnosti neexistují v Malazské armádě ryze sapérské jednotky. Dočasné spojování do větších skupin je při nárazových akcích, kdy mají za cíl ničit hradby, stavět mosty, nastražovat pasti.

Postup v malazské armádě lze hodnotit jako spravedlivý a rovnoprávný bez ohledu na pohlaví nebo původ, řídící se pouze schopnostmi a zásluhami dotyčného. Tyto zásady založil první císař Kellanved společně s tvůrcem malazské vojenské doktríny Dassemem Ultorem.
Pod vládou Laseen se postupně v armádě rozmohlo politikaření, kupování důstojnických patentů a povyšování evidentně neschopných velitelů jen pro jejich šlechtický původ. Poté, co došlo k několika opakovaným vážným porážkám, se císařovna rozhodla vrátit ke starým principům a to i za cenu drastických čistek mezi šlechtou.

Běžní vojáci jsou profesionálové s moderním výcvikem, pobírají pravidelný žold a mají dobré vybavení. Velení je průžné a Dassemova doktrína předpokládá velitelské porady a zhodnocení nepřátelské taktiky. Díky tomu je malazská armáda schopna úspěšně použít protitaktiku jak na disciplinovanou falangu tak na barbarskou jízdu.

Další silnou stránkou této armády je rychlé začlenění dobytých území do říše a následné využití jejich možností. A to nejen ekonomických ale i vojenských. Podrobené národy tvoří takové jednotky, jaké jsou jim vlastní a ve kterých vynikají.

Aby dobyvačné tažení fungovalo a zbytečně se nezdržovalo udržováním velkých posádek v obsazených městech je potřeba mít dobře zvládnutý plán na asimilaci poražených obyvatel. Po dobytí města se armáda co nejrychleji přesune dále, téměř nedochází k rabování či jiným aktivitám pobuřující civilisty. Po odtáhnutí armády se velení ujímají civilní složky, ty za pomoci Spáru zlikvidují a převezmou černý trh. Dále je očerněna bývalá šlechta a předhozena lůze, tím se ukojí žízeň po krvi davu a navíc získají finanční prostředky pro restrukturalizaci oblasti. Následuje zprovoznění obchodu a potlačení kriminality. A tak jsou všichni spokojeni a nespokojenost se záborem je minimální.