Toto je starší verze dokumentu!
Moranthská alchymie vynalezla nejrůznější práškové výbušniny reagující se vzduchem. Tento prášek je uzavřen v hliněné kouli, do určitých typů jsou přidávány i železné střepiny pro zvýšení poškození na živých cílech. Pro odpálení se používá buďto přímo rozbití hliněného náboje nárazem nebo pokapáním kyselinou, která se postupně prožere hlínou až dojde k reakci výbušniny a vzduchu. Pomocí kyseliny lze tedy docílit časované rozbušky, problém je s odhadem tloušťky hliněného obalu a množství kyseliny. Přičemž sapér se dopustí většinou jen jedné chyby.
Tyto zbraně se dostaly do výzbroje malazských sapérů po spojenectví s Moranthskou říší během dobyvatelského tažení na kontinentu Genabakis. Od té doby se staly standardní výzbrojí malazských oddílů.
práskavka (sharper) - ruční protipěchotní granát
hořivka (burner) - zápalný granát pro popálení pěchoty či zapálení nejrůznějšího zařízení jako jsou barikády, stany či vozy
bořič (cracker) - výbušnina způsobující směrovaný výbuch, používané pro boření budov či tvorbu jam
svítivka (cusser) - nejsilnější výbušnina, nevhodná pro házení - sapér nedohodí dostatečně daleko, aby sám přežil. Standardně je používaná jako časovaná nálož před postupujícího nepřítele nebo společně s bořiči pro ničení např. opevnění.
Šumař s
Křovákem vymysleli speciální zesílené kuše schopně vrhat tyto obří granáty na bezpečnou vzdálenost. Efekt na nepřátelskou pěchotu je zničující. Jinou možností je použití svítivek jako min: hliněná skopřepina se dostatečně oslabí kyselinou, případně (je-li sapér opravdu troufalý) oškrábáním, a zahrabe. K aktivaci pak stačí pouhé otřesy půdy při pochodu větší jednotky.
