Líto

Je posedlá Kotilionem, který si ji vybere jako svůj nástroj pomsty na Laseen. Stane se rekrutem v oddíle Paličů mostů. V Dřevnově zdánlivě zabije Ganoese Parana, kterého však Oponn vrátí do života. Na oplátku chce zabít Minconoše, Kvítka, nicméně Rychlej Ben přesvědčí Kotiliona, aby ji nechal být. Líto přijme nové jméno Apsalar a rozhodne se z Darúdžhistánu vrátit domů do Itko Kan.

Spolu s Kvítkem, který se do ní zamiluje, a Šumařem cestují skrze Raraku do Tremorlor, azatského domu v Sedmiměstí, skrze který chtějí projít do Domu mrtvých v Malazu. Cestou narazí na svého otce, který se dostal do služeb Iskarala Pusta. Všichni se vrátí do Malazské říše.

Z lásky k ní chce Kvítko, nyní Řezník, sloužit Kotlionovi. Dostanou se tak na Drift Avali, kde zachrání Trůn stínu před Tiste Edur. Apsalar sr pak rozhodne, že Kvítkovo břímě převezme a sama odchází plnit Kotilionovy úkoly.

Byla zaúkolována Stínupánem, měla zlikvidovat několik nepohodlných osob - např. Mebru (u něj ale přišla pozdě). Jako posledního měla zabít Perela. Na své cestě v úlomku Kurald Emurlahn osvobodila dva duchy Telorast a Cudrn. Doputovala do sedmiměstí, kde se přidala k přeživší skupině vojáků z Y'ghatanu, potkala tedy „staré známé“ od Paličů mostů: Kalama, Rychlého Bena, Šumaře.

V městě G'danisban v chrámu Poliel se postavila Ohařům stínu, čímž zachránila život Rychlému Benovi. Domnívá se, že Řezník je mrtev, protože přišla pozdě po útoku T¨lan Imass na skupinu, kterou vedl.

Při „sbíhání“ v Malazu zavraždila 307 Spárů (z 600 které přivezla císařovna Laseen) včetně mistra Spáru Perela, čímž pomstila smrt Kalama Méchara. Její výkonností byl překvapen sám Stínupán, který dokonce naznačil, že něco podobného by možná nezvládl ani Kotilion.

Úryvek:
„Díval jsem se, moje milá. Na tvůj stínový tanec. Od konce Hradební cesty dál jsem byl svědkem.“
Apsalar neřekla nic.
Stínupán pokračoval. „Ani Kotilion. Ani Kotilion.“
Apsalar stále mlčela.
…
(Stínupán pokračuje) „Dnes v noci, mistr Spáru a tři sta sedm Spárů - všichni tvýma rukama, milé děvče. Pořád… nemůžu uvěřit…„

(MKP6, str. 834)