Příchod Chromého boha byl (vedle Obřadu T´lan Imass) jedním z největších magických rituálů provedených v celých dějinách malazského universa. Byl vykonán kádrem sedmi (podle některých zdrojů dokonce dvanácti) velemágů a šlo o akt odporu vůči tyranskému velekráli Kallorovi. V malazském universu je relativně běžnou magickou praxí povolávat pro válečné účely démony z jiných říší, avšak nikdo předtím ani potom se nepokusil udělat totéž se skutečným, navíc naprosto cizím bohem. Velemágové zřejmě doufali, že ho dokáží ovládnout a využít jako zbraň v boji s Kallorem, ale obřad se zcela vymkl kontrole. Celý kádr při něm byl zničen, když se přilákaný bůh v podobě obrovské bytosti zřítil nekontrolovaně k zemi. Svým pádem roztříštil na kusy jeden z kontinentů malazského světa a způsobil patrně smrt statisíců až milionů lidí. Pád jeho tělo sice roztrhal na kusy, přesto však přežil. Časem si částečně opravil své tělo, ale bolest pádu mu přivodila šílenství.
Tento ač zmrzačený, tak stále mocný bůh, byl v průběhu času několikrát spoután. Ostatní bohové ho nemohli porazit, přikovali ho alespoň k tělu bohyně Země. Podle některých poznámek (rozhovor paní Závisti a K'rulla v MKP3) bylo poslední poutání velmi nedávno, před Dassemovou vzpourou proti Mistru Kápě, někdy kolem roku 1153. spánku ohnice.
Hněv starších bohů se poté obrátil i proti Kallorovi, který svou tyranií zavdal věci příčinu. Ten poznal, že boj proti nim nemůže vyhrát, proto sám zničil svou říši a zabil podle všeho další statisíce lidí, jen aby se mohl bohům vysmát do tváře a odepřít jim konečný triumf. Na oplátku jimi byl proklet.