Moranthská alchymie vynalezla nejrůznější práškové výbušniny reagující se vzduchem. Tento prášek je uzavřen v hliněné kouli, do určitých typů jsou přidávány i železné střepiny pro zvýšení poškození na živých cílech. Pro odpálení se používá buďto přímo rozbití hliněného náboje nárazem nebo pokapáním kyselinou, která se postupně prožere hlínou až dojde k reakci výbušniny a vzduchu. Pomocí kyseliny lze tedy docílit časované rozbušky, problém je s odhadem tloušťky hliněného obalu a množství kyseliny. Přičemž sapér se dopustí většinou jen jedné chyby.
Tyto zbraně se dostaly do výzbroje malazských sapérů po spojenectví s Moranthskou říší během dobyvatelského tažení na kontinentu Genabakis. Od té doby se staly standardní výzbrojí malazských oddílů.