Na kontinentě Genabakis operují tyto vojenské svazy:
Postup v malazské armádě lze hodnotit jako spravedlivý a rovnoprávný bez ohledu na pohlaví nebo původ, řídící se pouze schopnostmi a zásluhami dotyčného. Tyto zásady založil první císař Kellanved společně s tvůrcem malazské vojenské doktríny Dassemem Ultorem.
Pod vládou Laseen se postupně v armádě rozmohlo politikaření, kupování důstojnických patentů a povyšování evidentně neschopných velitelů jen pro jejich šlechtický původ. Poté, co došlo k několika opakovaným vážným porážkám, se císařovna rozhodla vrátit ke starým principům a to i za cenu drastických čistek mezi šlechtou.
Běžní vojáci jsou profesionálové s moderním výcvikem, pobírají pravidelný žold a mají dobré vybavení. Velení je pružné a Dassemova doktrína předpokládá velitelské porady a zhodnocení nepřátelské taktiky. Díky tomu je malazská armáda schopna úspěšně použít protitaktiku jak na disciplinovanou falangu, tak na barbarskou jízdu.
Další silnou stránkou této armády je rychlé začlenění dobytých území do říše a následné využití jejich možností. A to nejen ekonomických ale i vojenských. Podrobené národy tvoří takové jednotky, jaké jsou jim vlastní a ve kterých vynikají.
Aby dobyvačné tažení fungovalo a zbytečně se nezdržovalo udržováním velkých posádek v obsazených městech, je potřeba mít dobře zvládnutý plán na asimilaci poražených obyvatel. Po dobytí města se armáda co nejrychleji přesune dále, téměř nedochází k rabování či jiným aktivitám pobuřujícím civilisty. Po odtáhnutí armády se velení ujímají civilní složky, ty za pomoci Spáru zlikvidují a převezmou černý trh. Dále je očerněna bývalá šlechta a předhozena lůze, tím se ukojí žízeň po krvi davu a navíc získají finanční prostředky pro restrukturalizaci oblasti. Následuje zprovoznění obchodu a potlačení kriminality. A tak jsou všichni spokojeni a nespokojenost se záborem je minimální.