Chromý bůh, zvaný též Spoutaný či Padlý, je hlavním antagonistou (neboť označit ho za jednoznačně zápornou postavu je přece jen sporné) Malazské knihy padlých. Jako jediný z bohů malazského univerza byl do té doby nevídaným magickým obřadem přiváben ze zcela cizího světa a pravděpodobně i cizí reality, přičemž měl být použit, v případě potřeby i proti své vůli, jako zbraň proti tyranskému velekráli Kallorovi. Obřad se však vymkl kontrole, Chromý bůh se při něm v podobě obrovské bytosti zřítil na povrch malazského světa a způsobil katastrofu zřejmě globálního rozsahu s obrovským počtem obětí. Navzdory nesmírným zraněním tento pád přežil a opravil své tělo, ovšem za cenu rozsáhlého fyzického zmrzačení a minimálně částečného šílenství. Protože ho ostatní bohové ani v tomto stavu nedokázali zabít, spoutali ho a přikovali k zemi, přičemž rituál poutání je zřejmě pravidelně obnovován.
Chromý bůh navenek vystupuje jako nemocný, zmrzačený stařec s tváří zakrytou kápí a rudě zářícíma očima, který je za kotníky přikován k zemi. Bydlí v nuzném stanu, jehož vnitřek je neustále zaplněn dusivým kouřem ze semen, co pálí, neboť mu podle vlastního tvrzení jejich kouř ulevuje od bolestí. Pociťuje silnou zatrpklost, nenávist a pohrdání jak vůči lidem, kteří zapříčinili jeho utrpení, tak vůči všem bohům a ascendentům, kteří ho spoutali. Jeho jedinou touhou alespoň navenek je, aby všechny bytosti cítily stejnou bolest co on, jak fyzickou, tak duševní, a proto systematicky vyvolává války a konflikty mocných frakcí mezi lidmi i ascendenty. Současně je ovšem minimálně možné, že toto vše je pouhou kouřovou clonou skrývající jeho pravé záměry.
Ačkoliv Chromý bůh nedisponuje směrem navenek ani zdaleka stejnou mocí jako jiní bohové, dokáže úspěšně prosazovat svoji vůli a působit značné škody díky své inteligenci, schopnosti plánovat a strategickému myšlení. Během tisíců let, kdy byl spoután, získal řadu vědomostí, jichž rafinovaně využívá. Vytvořil svůj vlastní Dóm řetězů a poté, co začal otravovat tělo bohyně země, v podstatě donutil ostatní bohy přijmout tento dóm do Balíčku draků a tím jej učinit „oficiálním“ v malazského panteonu. Následně vyvolal důmyslnými intrikami řadu válek, vražd a morové epidemie, které zdecimovaly celý kontinent, v jehož troskách později vybudoval své vlastní náboženství. Tím jeho moc opět vzrostla. V jiném pohledu je však celá tato činnost kontraproduktivní, neboť čím více bolesti Chromý bůh roznese po světě, k němuž je připoután, tím víc se mu jí vrátí, a rovněž byla vyslovena hypotéza, že pokud by síly namísto k ničení soustředil na uzdravení, mohl se už dávno zcela vyléčit.
Jako u většiny postav Malazského univerza je morální zhodnocení Chromého boha obtížné. Není pochyb, že způsobil obrovskou spoušť a utrpení na mnoha místech, ovšem na počátku stálo z jeho pohledu kruté bezpráví a motivace pomsty ve velkém není v malazském univerzu nijak vzácná. Chromý bůh objektivně nedělá vlastně nic horšího, než co spáchali či stále páchají mnozí před ním i po něm, pouze je v tom schopnější a především vede svoji válku proti všem bez rozdílu. Rovněž by většinu svých plánů nedokázal realizovat bez pomahačů mezi lidmi, a tito pomocníci mu v drtivé většině slouží zcela dobrovolně. Chromý bůh sice funguje jako „hybatel,“ umí připravit vhodné situace a předložit lákavé nabídky, přesto nakonec vždy záleží na dotyčných, zda je přijmou nebo se obrátí zády, jako to učinil třeba Karsa Orlong. Právě snadnost, s jakou nalézá spojence mezi lidmi i ascendenty, podporuje, ne-li zcela umožňuje ničivé záměry Chromého boha, a tak dává za pravdu jeho nelichotivému mínění o lidech obecně.
V každém případě navzdory dílčím neúspěchům vliv Chromého boha a síla s jakou zasahuje do dění mezi lidmi celkově roste. Totální střet mezi jeho odpůrci a ať už vědomými nebo zmanipulovanými následovníky může vyústit ve zničení veškerého života v malazském světě a zdá se, že právě tento konflikt, který je možná jediným definitivním cílem Chromého boha, se rychle přibližuje.